Dílny: benefit nebo ztráta času?
Argument pro dílny je jednoduchý: mladá generace neumí s nářadím. V době, kdy je největším výkonem smontování poličky z IKEA a i na to potřebujeme tři hodiny a pět návodů včetně Youtube, ubývá lidí, co umí zacházet například s vrtačkou nebo i s obyčejnou palicí. V kuchyni je zase vrcholem našeho snažení zapnutá mikrovlnka. Řešení našich politiků a političek je prosté: zrušení dílen byla chyba, je načase zavést je zpátky. Naženeme studenty do zahrad a do kuchyní, ať jen vidí. Bude to ale opravdu fungovat?
Problém je v tom, že užitek dílen v dnešním světě je asi takový, jako užitek integrálů nebo schopnosti odrecitovat periodickou tabulku prvků. Jednou si to zkusíte, ale nikdy to nepoužijete. Proč se mají děti učit hrabat listí nebo vyplet záhonek, když stejně drtivá většina lidí nemá zahradu? Nebylo by jednodušší učit je třeba programovat? A proč se mám učit svíčkovou s knedlíkem, když stejně půl mojí rodiny nejí maso, další jedou nízkosacharidovou dietu a zbytek nejí celer? Proč nemůžu ten čas raději strávit například tím, že se naučím, jak si sama vyměnit sklo telefonu?
Dílny mohou být užitečné, ale musejí se zaměřit na to, co v životě skutečně použijeme. Elektronika je část naší existence, a nemá smysl ji z dílen vylučovat. Je také dobrý nápad přizpůsobit obsah tomu, kde se škola nachází. Pokud je to na vesnici nebo v menším městě, kde stále většina lidí zahradu má nebo alespoň chodí do přírody, pak je asi dobrý nápad učit se zacházet s pilou nebo se sekerou. Ve městě to moc smysl nemá. I tak jsou ale věci, které se pořád hodí. Naučme se třeba opravit si kolo, telefon, počítač nebo založit mikrozahradu. Bude to lepší pro všechny. A jedna důležitá věc: dílny budou na úkor něčeho. Už teď jsou rozvrhy nesmyslně dlouhé, a není možné tam jen tak přihodit další dvě hodiny týdně.