Moruše bílá (Morus alba pendula)

Na našem území se jedná o strom ne příliš známý. Přitom jeho historie sahá až 3000 let zpátky. Znali jej již staří Číňané, od nichž se dostal do Evropy k Řekům a Římanům. Ve střední Evropě se rozšířil ve středověku za dob císaře Karla Velikého, který nařídil tyto stromy pěstovat na svých císařských farmách. Dnes můžeme plody morušovníku nazvané moruše nakoupit již bez problémů. Tedy ty usušené. Čerstvé bohužel příliš dlouho nevydrží a jediný způsob, jak si je dopřát, je zasadit si na zahradu strom. Ať suché či čerstvé, plody se díky svým blahodárným účinkům řadí mezi superpotraviny.

Strom morušovníku se vzrůstem řadí mezi menší opadavé ovocné stromky dorůstající do výšky 10-15 metrů. Má úzkou a vysokou korunu, díky níž působí velmi křehkým dojmem. Původem pochází z Číny, ale je možné jej pěstovat i v našich podmínkách, a to jak pro okrasu, tak (a to hlavně) kvůli svým sladkým plodům. Nezapomínejme však ani na význam samotného stromu, coby zdroje potravy housenek bource morušového, z jejichž kokonů se vyrábí hedvábí.
Plody dozrávají v létě do vejčitého tvaru různých barev. Zralý plod může mít nažloutlou nebo fialovou až černou barvu. Co ale mají společné je výrazně sladká chuť a charakteristické aroma.

Do skupiny superpotravin řadí moruši její složení. Je plná přírodních cukrů, vlákniny, bílkovin, vitamínů (C a K) a minerálů (železo, vápník, fosfor, draslík, hořčík). Navíc neobsahuje žádné tuky. Využívá se k léčbě slabosti a únavy. Má prý prospívat ledvinám, snižuje tlak, léčí chudokrevnost a účinné jsou údajně i při léčbě rakoviny.

Moruše bílá se prodává v bio kvalitě, která zaručuje dodržování pravidel ekologického zemědělství. Prodává se sušená a i taková si zachová svou lahodnou medovou chuť, díky které je možné ji přidávat do jogurtů, smoothie, různých kaší, dezertů nebo se dá mlsat jen tak či ve směsi s oříšky. Jedná se o surovinu, která nabízí dávku chutného zdraví.